Do kontaktu s dalšími osobami se dostáváme dnes a denně. A ať už se jedná o kamarády, kolegy, nadřízené nebo kohokoliv jiného, je třeba s nimi komunikovat. Základem komunikace však není řeč, ale paradoxně je to naše vlastní vnímání toho dotyčného, s nímž v konkrétní situaci chceme nebo musíme jednat. Ne nadarmo se říká, že to, co si myslíme o druhých, spíše než o nich něco vypovídá o tom, kdo jsme my sami. V některých případech však není zcela na místě, abychom hodnotili druhé jen podle svého subjektivního názoru a postoje.

Člověk je bytost společenská a jako taková se musí do společnosti začleňovat, utvářet si názory, hodnotit a selektovat ostatní, s nimiž přichází do styku leckdy i v situacích, které nám nejsou příjemné nebo naopak jsou nutné bez ohledu na naše vlastní chtění. V takovém případě existuje hned několik aspektů, na které bychom si při kontaktu s okolím měli dát pozor, chceme-li docílit nikoliv subjektivního, ale objektivního a uceleného pohledu na druhé lidi.

NÁLADA

Nálada a s ní související obecné psychické rozpoložení je základní aspekt, který je třeba podrobit zevrubnému zkoumání. Máme-li možnost před vlastním kontaktem s danou osobou tuto chvíli pozorovat, všimněme si, jak se chová k ostatním lidem, jak se tváří, co o ní vypovídá její způsob chování a jednání. Vypadá-li unaveně, poznáme to. Vypadá-li šťastně, zamilovaně, poznáme to. Jedná-li profesionálně a neutrálně, lhostejně nebo se zaujetím, vždy to poznáme. Všechno je jen otázka pozorování. Velmi zásadní otázka.

Každý psychický a duševní stav mysli je totiž rozhodující pro to, jak daná osoba reaguje v určitou chvíli na veškeré podněty. Nezáleží na tom, zda z vaší strany půjde o pozitivní nebo negativní komunikaci s touto osobou. Pakliže je smutná, nikdy nebude tak nadšená jako vy. Je-li šťastná a zamilovaná, nikdy nepochopí míru vašeho problému. Emoce totiž do značné míry ovlivňují vnímání a chování lidí. Proto, chcete-li si na danou osobu udělat objektivní názor, analyzujte její momentální náladu a ve svých očích se od ní odprostěte. Pak teprve uvidíte neutrálního člověka, kterého můžete posuzovat dle dalších bodů.

VZHLED

Lže, kdo tvrdí, že na vzhledu nezáleží. Jenže, odtud potud. Je třeba rozlišovat, zda je daná osoba oblečená podle předem stanoveného dresscodu, pak je jakákoliv charakterizace podle toho, co má člověk na sobě, zcela nepřípustná. Setkáte-li se však s osobou ve volném čase, v tzv. „casual“ situacích, pak se lze více zabývat tím, co má druhý na sobě, jak moc či méně je upraven. Většina lidí chce vypadat co nejlépe – ve svých vlastních očích. Proto styl, jakým se obléká, může mnohé napovědět o tom, jak daná osoba vnímá sama sebu, co má ráda, v čem se cítí dobře.

Sportovní vzhled může vypovídat o tom, že daný člověk je uvolněný, flexibilní a potrpí si na pohodlí, stejně tak konzervativní vzhled může znamenat smysl pro zodpovědnost, cílevědomost, ambice apod. Celkový dojem pak může působit uhlazeně, vytříbeně, vkusně nebo naopak „úpně mimo“. Jenže opět – může, ale NEMUSÍ! Při posuzování druhého nikdy nesmíme zapomínat, že vzhled se dá poměrně jednoduše ovlivnit. Proč chodí lidé na pracovní pohovory ve formálním oblečení, když po zbytek života je nikdy nevyndají ze skříně? Proč se nesportovci převlékají do tepláků a mikiny, když si jednou za čas vyrazí do přírody zaběhat? Jednoduše proto, že je v některých situacích potřeba vypadat funkčně a účelně. Proto bychom se i při posuzování vzhledu měli nejprve zamyslet, zda-li jde opravdu o tzv. „casual“ situaci nebo situaci diametrálně odlišnou. Pakliže totiž nejde o běžné, vypovídající bezúčelné situace, pak jediné, co je možné z vzhledu druhého vykoukat, je vkus a nevkus, který se s tím vaším snoubí či nikoliv.

REAGOVÁNÍ NA URČITÉ PODNĚTY

Tento aspekt se projeví v tzv. podtlakových situacích. Jde o určité události, které druhá strana zpravidla nečeká. Vůbec přitom nezáleží na tom, zda jde o pozitivní (překvapení) nebo negativní (úlek) účinky toho, s čím daná osoba nepočítala, její počínání v takové situaci o ní vám může mnohé napovědět především o jejím charakteru. Když totiž člověka něco překvapí nebo vyděsí, jeho tělo i osobnost zareaguje především instinktivně. V 99% takových případů člověk nepřemýšlí co udělá, dříve než to udělá.

Často se od druhého člověka dočkáme reakce v podobě především radosti (v pozitivním smyslu) nebo naštvání, zklamání (v negativním smyslu). To je však pouze první, vrchní podstata toho, čeho si na dané osobě máme všimnout. Mnohem důležitější pro ucelení objektivního názoru je však míra intenzity a relevance dané reakce na předchozí jednání jiné osoby. Tímto způsobem lze charakterizovat výbušnost, agresivitu, neúctu, přehnané sebevědomí, míru užívaných vulgarismů nebo naopak sentimentalitu, emotivnost, respekt, dětinskost aj.

ZPŮSOB VYJADŘOVÁNÍ

Způsob vyjadřování úzce souvisí s předchozím aspektem, avšak ne zcela. Na rozdíl od jednání v nátlakových situacích, tento lze ocenit nebo naopak zavrhnout v kterékoli nastalé situaci. Jsou lidé, kteří si do pusy nevidí a neví to. Jsou tací, kteří si tam rovněž nevidí, ale ví to a berou se takoví, jací jsou (a komu se to nelíbí, nemají potřebu s ním jednat). A pak jsou ti, kteří si do pusy vidí až moc dobře a uvědomují si dopad svých slov na to, co se může stát. Velkou roli zde hraje takt, slušnost a inteligence.

Prakticky pak záleží na nás samotných, jaký názor si na základě získaných poznatků o konkrétním člověku uděláme. Jsou lidé, kteří způsob vyjadřování u druhých rapidně neřeší. Říkají, že jsou důležitější věci než zkoumat, kolik vulgarismů druhá osoba užívá a jak moc dodržuje základy spisovné češtiny. Pravdou ovšem je, že na vyšší úrovni komunikace je způsob vyjadřování základní podmínkou pro tvorbu názoru o druhém člověku. Z úrovně komunikace a jazykových schopností lze o druhém člověku vypozorovat, zda je precizní, slušný, zda reaguje adekvátně a asertivně. Jakou měrou daný člověk prokazuje potřebu pozornosti, zda dokáže vyvolat nebo naopak udržovat si respekt od nebo k jinému člověku, zda si uvědomuje váhu svých slov a je schopný dostát svým slibům. A to vše je jen zlomek vlastností a schopností člověka, kterých si lze všimnout jen z takové banality, jakou je řeč.

NÁZORŮ OSTATNÍCH

V neposlední (ale v našem krátkém exkurzu poslední) řadě je třeba se okrajově zabývat také názory ostatních, resp. dopadů zjištěných poznatků o konkrétní osobě ve skutečnosti. O co jde? Především to souvisí s předchozími body. Třebaže ze vzhledu a způsobu vyjadřování lze o člověku zjistit více než málo podstatných informací, ani v jednom případě se nejedná o zcela instinktivní záležitost nezávislou na lidské vůli. V dnešní době existují tzv. Mistři převleků, kteří dokáží zmátnout i toho nejlepšího pozorovatele. Jednoduše se chovají a jednají tak, aby se vám zalíbili. A věřte, že se vám líbit budou, protože zpravidla si oni o vás zjistili informace dříve než vy o nich. Jak na ně v takovém případě vyzrát?

Nejjednodušším způsobem je podívat se na to, zda za jejich slova a výstupy mluví také jejich jednání a především pak dopady těchto jednání. Těžko plně věřit člověku, který vám slibuje, že se polepší, když v dané věci už pětkrát selhal. Pozor! Není třeba nevěřit takovému člověku vůbec. Lidé se přeci dokáží změnit. Nicméně pro vás by to mělo znamenat minimálně to upozornění, že ne vše musí nakonec vyjít tak, jak od dané osoby očekáváte.

Stejně tak o těchto důsledcích mohou (ale nemusí) vypovídat názory a hodnocení ostatních. V tomto případě je však třeba dát si pozor na to, zda člověk o jehož názor na někoho jiného stojíte, jej nehodnotil subjektivně, zda vás sám nechce nějakým způsobem ovlivnit. Přesto, pokud tyto nežádoucí okolnosti vyloučíte, můžete o třetí osobě získat významné poznatky k ucelení vašeho názoru na konkrétní osobu, protože zde existuje jistý předpoklad, že dotazovaná osoba už má s hodnocenou osobou určitou zkušenost.