Můj příběh

Již od dětství mi moje maminka pěstila dlouhé a krásné vlasy. Každý je obdivoval, nebylo se čemu divit. Měla jsem světle hnědé vlasy, které na slunci házely odlesk zrzavé i blonďaté barvy. Každou chvíli, jak se do nich slunce opíralo, zářily jinou barvou. Nejkrásnější na nich bylo to, že jejich kvalita, hustota a délka byla až neuvěřitelná. Chlubila jsem se vlasy dlouhými do poloviny stehen o velké hustotě. Moje maminka se děsila, když mi měla plést cop, ale kadeřnice skákaly nadšením. Proto jsem často seděla na kadeřnickém školení, kde hlavní náplní byly drdoly a účesy na ples, jako modelka. Má chlouba snášela chemické šampóny, gely, laky na vlasy… a to vše bez nejmenšího náznaku poškození. Ale pak přišel zlom a vlasy řekly dost.

Smutek a stud

Bylo mi patnáct let a hormonální změny v mém těle na sebe nenechaly čekat. Spolu s tím však přinesly i mnoho zlého. Nejprve jsem zpozorovala, že vlasy přestaly růst. Zastřižené konečky dosahovaly stejné délky i po třech měsících. To jsem dříve neznala. Spolu s tím přestaly být i lesklé a jemné. Něco bylo špatně. Kadeřnice si mě přestaly zvát na svá školení i pochval na mé kadeře ubývalo. Moc mě to bolelo, jelikož jsem na ně byla dříve hrdá a byly mou součástí, tvořily mě.

Postupně mi vlasy začaly i řídnout a jejich vzhled nebyl, co býval. Náhle byly suché, hrubé, lámavé a hlavně nebylo vlasu, který by nebyl roztřepený. Dokonce jsem se musela začít okřikovat, abych nebrala do rukou nůžky a nestříhala vlas po vlasu, čímž jsem redukovala jejich roztřepení.

Posledním bolestným úderem bylo, když mi moje maminka řekla: „Máš ty vlasy strašný.“ Právě tady jsem si uvědomila, že musím začít něco dělat. Mé vlasy už neměly sílu se obnovit, byly zcela vyčerpané.

Naděje a touha

Prvním krokem v obnově mých vlasů byl nákup nových výživných šampónů. Nakoupila jsem mnoho chemických šampónů a kondicionérů, dodržovala jsem i mnoho zásad. Nechodila jsem spát s mokrými vlasy, nečesala jsem je mokré, ručník na omytých vlasech jsem měla pouze deset minut, aby se nezapařily, fen a žehlička byli tabu. Dokonce jsem si našla různé návody a myla si vlasy pouze u kořínků. Nic však nezabíralo.

Druhý pokus jsem učinila s přírodními šampóny. Věděla jsem, že se jedná o běh na dlouhou trať, jelikož se musely mé zanesené vlasy nejprve vyčistit, a pak se teprve vzpamatovávat. Vydržela jsem to dva roky a výsledky nebyly tak velké, jak bych si představovala. Vlasy byly jemnější, ale také stále nerostly a byly vysušené a roztřepené.

Jelikož jsem malinký pokrok zaznamenala, začala jsem věřit přírodním produktům. Pustila jsem se tedy do čajů a tablet na podporu růstu vlasů. Začala jsem s Vlasovým hnojivem, to opravdu pomohlo. Kadeře o kousek povyrostly, ale objevil se jeden velký problém – mastnota pokožky hlavy. Byla jsem zvyklá si mýt hlavu jednou za tři dny, náhle jsem ji měla mastnou již po dvou dnech. Časté mytí hlavy špatně působí na její pokožku, což jsem rozhodně nechtěla. Rozhodla sem se proto zkusit tablety s názvem Biotin. I zde jsem se však dočkala stejného výsledku.

Abych se utišila začala sem alespoň pít čaje na podporu růstu vlasů a polévat si vlasy odvarem z kopřivy. Vlasy mi tím mírně ztmavly, ale to byl jediný výsledek. Byla jsem z toho všeho vážně smutná, už jsem bojovala sedm let a výsledky nikde. A pak jsem to objevila…

V jednoduchosti je krása

Ptáte se, co zachránilo mé vlasy? Budete se divit, byl to totiž obyčejný kokosový olej. Začala jsem si namáčet vlasy vodou a do jejich délek si dávat tekutý kokosový olej. Následně jsem si na mokrou hlavu vždy nasadila koupací čepicí a chodila tak po domě dvě hodiny. Pak už jsem pouze vlasy klasicky omyla.

Už po prvním omytí jsem viděla změnu, vlasy byly lesklé a vyživené. Po dvou měsících dokonce začaly růst, aniž by se mastily. Ano, roztřepené konečky se nezpravily, to ani nejde, ale jednoduše odrostly. Dnes je mi dvacet tři let a pyšním se opět krásnou, dlouhou, hustou hřívou.

Proč to pomáhá? Je to logické! Namočením vlasu se jeho povrch otevře a vlas je tedy schopný přijímat živiny. Kouzlo, které znali už naši předci.